Írán pod palbou: Dokumentární filmař Sarvestani hovoří o válce a naděje

Írán pod palbou: Dokumentární filmař Sarvestani hovoří o válce a naděje

Dne ​​21. června 2025 Írán zažívá turbulentní časy. Íránský dokumentární filmař Nima Sarvestani, známý pro svou práci o sociálně-politických otázkách, hlásí Exile o současném vývoji v zemi. Pozadí jeho prohlášení je premiéra jeho současného dokumentu „Přežití Výboru pro úmrtí“ v Berlíně. Film se zabývá pozůstalými hromadnými popravy od roku 1988, kdy byly popraveny tisíce politických vězňů bez spravedlivých procesů. Tyto popravy byly uspořádány tehdejším nejlepším vůdcem Ayatollah Khomeini a jsou stále hlubokou ránou v íránské společnosti.

Dne ​​13. června 2025 došlo k izraelskému útoku na íránská jaderná zařízení, což zpřísnilo konflikt mezi oběma zeměmi a vyústilo v válečné argumenty v Íránu. Sarvestani popisuje smíšené pocity Íránců, kteří trpí režimem. Mnoho z nich se ulevilo bombardováním íránské televize, která byla použita pro indoktrinaci. Před revolucí z roku 1979 byl vztah mezi Íránem a Izraelem stále mírový; Od té doby je však Izrael vnímán jako nepřítel.

Role režimu a opozice

Dokumentární filmař zdůrazňuje, že íránský lid se musí stát aktivní, aby svrhl režim. Zahraniční intervence nestačí; Je nutná organizovaná opozice. V této souvislosti se Sarvestani odkazuje na masové popravy 80. let, které primárně ovlivnily politické vězně. Odhady se silně liší, ale Amnesty International a Rada OSN pro lidská práva přebírají nejméně 30 000 obětí. V tomto kontextu byli provedeni příznivci Volksmojahedin Írán (MEK) a členové jiných skupin levých převodů, které byly v té době použito pro vládce pro útok MEK, operace Mersad.

Hromadné popravy byly provedeny bez právního základu, neexistovaly žádné spravedlivé procesy. To bylo provedeno v klimatu úplné beztrestnosti, zatímco vláda ignorovala četné mezinárodní odsouzení a nároky na pronásledování trestných činů. Sarvestani popisuje trauma pozůstalých a nespravedlnost, kterou utrpěli. V současné době se bojí, že by se režim mohl do jednoho roku zhroutí a naděje na demokratickou budoucnost pro Írán.

Protesty a jejich význam

Protestní hnutí je organizováno decentrálně bez centrálního vedení a zahrnuje občany z různých sociálních tříd, včetně nezaměstnaných mladých lidí, kteří trpí zejména diskriminací. Až 30 000 pracovníků se účastnilo stávek v klíčových průmyslových odvětvích, což zdůrazňuje význam dělnického hnutí v protestní kultuře. Navzdory masivnímu potlačení bezpečnostních sil, které již požadovaly více než 500 úmrtí a více než 20 000 zadržení, v represivním aparátu roste vyčerpání. Trhliny v elitě jsou jasné a bezpečnostní síly stále více váhají potlačit protesty brutálním násilím.

V této rušné době zůstává situace v Íránu napjatá a nejistá, zatímco naděje na změnu v lidech žije dál. Sarvestani a mnoho dalších se dívají na možnou demokratickou budoucnost pro národ.