Stroj na poezii na Anhalter Bahnhof: básně z exilu inspirují!

Stroj na poezii na Anhalter Bahnhof: básně z exilu inspirují!

Stroj na poezii v Dokumentačním centru útěku, vyhnání, usmíření na Anhalter Bahnhof je velmi populární. Jako Berlínské noviny oznámil, že 50 centů je v pondělí večer nedostatek. I při nákupu nápojů sotva najdete nějakou změnu v podobě 50 centů. Naštěstí návštěvník nakonec objevil v kapse kabátu vhodný kousek, aby vytáhl báseň z exilového básnického stroje.

Stroj vydal modrou lepenkovou krabici s letákem obsahujícím verše Ilany Shmueli, židovského básníka z Černovic. Shmueli, narozená 7. března 1924 v Černovicích, je známá svými citlivými básněmi. Přežila ghetto a po válce emigrovala do Jeruzaléma, kde v roce 2011 zemřela.

Básnířka a její dílo

Ilana Shmueli vyrostla v kulturně bohaté rodině; její otec byl inženýr a předseda fotbalového klubu Chernivtsi Maccabi. Během sovětské okupace Bukoviny se naučila několik jazyků a navštěvovala školu jidiš. V roce 1941 zažila ghettoizaci Židů, ale v roce 1944 se jí a její rodině podařilo uprchnout do Palestiny, kde studovala hudební a sociální výchovu.

Shmueli byl nejen talentovaný básník, ale také aktivní v izraelské společnosti. Pracovala jako sociální pedagog, kriminalistka a manažerka školení pro izraelské ministerstvo sociální péče v Tel Avivu. Její přátelství s významnými osobnostmi jako Oskar Kokoschka a Paul Celan formovalo její literární život. Po odchodu do důchodu začala psát poezii a překládat Celanova díla do hebrejštiny.

Historická a literární klasifikace

Díla Ilany Shmueli se často zabývají tématem ztráty a domova, jak ukazuje příklad z jedné z jejích básní: „Domov byl bez půdy / můj domov, který mě vycvičil / zapustit kořeny ve větru“. Tyto a její další publikace, včetně "Dítě z dobré rodiny. Černovice 1924-1944" (2006) a "Život v návrhu. Básně z pozůstalosti" (2012), jsou více než jen literární díla. Jsou také svědectvím o židovské historii 20. století, která je úzce spjata s vyloučením a perzekucí.

V této souvislosti je důležité zvážit srovnání mezi Shmueliho tvorbou a současným společenským diskursem o antisemitismu. Literární diskuse na toto téma lze nalézt také v četných analýzách a článcích publikovaných v Ústřední rada Židů být volán. Tyto práce zvyšují povědomí veřejnosti o stále aktuálních problémech antisemitismu a jsou součástí tolik potřebné diskuse o toleranci a diverzitě ve společnosti.

Básně Ilany Shmueli jsou nejen vyjádřením osobních zkušeností, ale také kulturním dědictvím, které stojí za to uchovávat a poslouchat. Zaslouží si pozornost, kterou si zaslouží, zvláště v době, kdy je práce s pamětí důležitější než kdy jindy.