Zapomenuté čtyřčlenné přátelé: Jak psi formovali berlínské chodníky a proč si vydělávají naši úctu

Von NAG Redaktion

Die Geschichte der Berliner Bürgersteige ist eng mit den Vierbeinern verbunden, die einst die Straßen der Stadt bevölkerten. Auf historischen Fotos kann man Hunde sehen, die Holzkarren ziehen oder Höfe bewachen. Tatsächlich verdankt Berlin den Hunden seine gepflasterten Bürgersteige. Im frühen 19. Jahrhundert war es alles andere als angenehm, Berlin zu Fuß zu erkunden. Die Straßen waren sandig oder matschig. Der französische Schriftsteller Stendhal beschrieb die Stadt als eine Sandwüste, in der man bis zu den Knöcheln einsinkt. Die Betreiber des bekannten Berliner Etablissements „Lutter & Wegner“ legten vor ihrem Laden große Granitplatten aus, um ihren Gästen den Zugang zu …
Historie berlínských chodníků je úzce spojena se čtyřmi legged přáteli, kteří kdysi obývali ulice města. Na historických fotografiích můžete vidět psy, vytáhnout dřevěné vozíky nebo strážní farmy. Ve skutečnosti Berlín dluží psům své zpevněné chodníky. Na začátku 19. století bylo něco jiného než příjemné zkoumat Berlín pěšky. Ulice byly písčité nebo kašovité. Francouzský spisovatel Stendhal popsal město jako písečnou poušť, ve které se ponoříte do kotníků. Provozovatelé známého berlínského zařízení „Lutter & Wegner“ zasadili velké žulové desky před obchodem, aby získali přístup ke svým hostům ... (Symbolbild/MB)

Historie berlínských chodníků je úzce spojena se čtyřmi legged přáteli, kteří kdysi obývali ulice města. Na historických fotografiích můžete vidět psy, vytáhnout dřevěné vozíky nebo strážní farmy. Ve skutečnosti Berlín dluží psům své zpevněné chodníky.

Na začátku 19. století bylo nic jiného než příjemné zkoumat Berlín pěšky. Ulice byly písčité nebo kašovité. Francouzský spisovatel Stendhal popsal město jako písečnou poušť, ve které se ponoříte do kotníků. Provozovatelé známého berlínského zařízení „Lutter & Wegner“ zasadili velké žulové desky před obchodem, aby umožnili přístup ke svým hostům. To zabránilo přenášení písku do vinné tyče.

Tato myšlenka byla dobře přijata a král Friedrich Wilhelm III. Nařídil v roce 1825, že všechny berlínské stezky by měly být dlážděny podobnými kameny. Otázkou však bylo, kdo by měl náklady nést. Majitelé domů byli povinni se starat o chodníky před jejich domy. Protože se však necítili, rozhodli se o nové dani pro „luxusní psy“, aby pokryly náklady. Všichni nepracovní čtyřčlenné přátelé byli považováni za luxusní psy, zatímco psi, kteří táhnou vozíky nebo slouží jako sledovací psi, byli osvobozeni od daně. Zajímavé je, že lovecké psi byli také klasifikováni jako „luxusní psi“, ačkoli je mnoho majitelů domů mělo. Berlínský soudce však věřil, že lovecký pes slouží potěšení jeho majitele.

„Daň z psů“ zavedená v roce 1830 ve skutečnosti pokrývala velkou část nákladů na chodník. Je proto možné, že vyrovnanost našich čtyř leggeovaných přátel dnes lze vysledovat zpět ke svým předkům, když opustí „místo činu“, bez nichž v Berlíně nemusí existovat žádné zpevněné cesty.

Je zajímavé vidět, jak úzce jsou spojeny historie psů a berlínských chodníků. Psi hráli důležitou roli a nechali své stopy ve vývoji města. I když dnes musíme bojovat s dědictvím psů, neměli bychom zapomenout, že zvířata si zaslouží respekt. Udělali Berlín, jaké to je dnes - město s zpevněnými silnicemi a chodníky.